Darja Lukjanenko
Vernisáž: 26. 02. 2026 v 18:00
Trvání výstavy: 27. 02. – 08. 04. 2026

Výstava je součástí doktorského (Ph.D.) studia autorky na UJEP.

Belonging to Another je výstava umělkyně Darji Lukjanenko, která rozvíjí pojem alien v jeho původním významu „patřící někomu jinému“ – jako jazykovou i politickou kategorii jinakosti, připisování identity a kontroly pohybu. Východiskem projektu je napětí mezi mýtem a administrativou: mezi starými představami nebeských návštěvníků a moderní byrokracií, která proměňuje „cizí“ v právní status, formulář a čekání ve frontě. Výstava zkoumá, jak se zkušenost „být cizí“ přelévá mezi náboženskou imaginací, koloniálními dějinami a současnými režimy mobility – a jak se z výjimky stává sdílený stav.

Ústředním prostorem instalace je participativní prostředí Ministry of Alien Affairs. Je inspirováno performativitou Oddělení cizinecké policie a choreografií hraničních kontrol – frontami, rozdělením na EU / mimo EU pasy, čekárnami a gesty úředního dohledu. Návštěvníci jsou vyzváni, aby vstoupili do ministerstva, zařadili se do fronty a vyplnili formulář Application Form for Alienation (Žádost o odcizení). Jedna z klíčových otázek formuláře se ptá, zda návštěvník pochází ze „světa s raketami“ – tedy z místa poznamenaného válkou – nebo ze „světa bez raket“, z prostoru, kde se válka a raketové útoky nestaly každodenní zkušeností. Jednoduchá volba mezi „world with a rockets“ a „world without rockets“ otevírá citlivé, ale přesné rozhraní mezi různými typy bezpečí, zranitelnosti a paměti. Běžné úkony, jako je čekání, následování instrukcí nebo rozhodnutí, do jakého světa se člověk sám zařadí, se stávají součástí díla a zviditelňují mocenské systémy, které jinak vnímáme jako samozřejmý rámec každodenního života. Status občanství, silné pasy a fast-track pruhy zde přestávají fungovat; procesy ministerstva se řídí vlastní enigmatickou logikou a průběh událostí určují nepředvídatelné síly. Hra a participace otevírají prostor pro společnou zkušenost alienace, která není jen břemenem „jiných“, ale stavem sdíleným napříč identitami.

Součástí participativního režimu je i výzkumný rozměr projektu. Vyplňováním formulářů návštěvníci spoluutvářejí živý archiv, který je pro Darju Lukjanenko zdrojem dat pro dlouhodobý výzkum vztahu mezi jazykem, byrokracií a zkušeností odcizení v migraci. Samotné dílo se tak stává nástrojem sběru příběhů a materiálu pro další analýzu – strategií uměleckého aktivismu, v níž se estetická forma prolíná s produkcí vědění.

Videoesej Alien Manifesto navazuje na prostor ministerstva a otevírá historickou a mytologickou rovinu pojmu alien. Slovo, které původně označovalo „toho, kdo patří k někomu jinému“, se po staletí vztahovalo k cizincům, těm bez příbuzenských vazeb či právního nároku na území. Teprve ve 20. století se k tomuto významu přidala vrstva „mimozemského“, zatímco v právním jazyce se alien znovu objevuje jako oficiální kategorie – například ve chvíli, kdy administrativa Donalda Trumpa nahrazuje neutrálnější termín
„non-citizen“ slovem alien. Lukjanenko sleduje, jak jazyk právních definic a mediálních představ spoluutváří obraz „cizího“ těla a jak se mýtus nebeských návštěvníků proměňuje v kartotéku a spis. V textové rovině videa se objevuje mimo jiné citace z povídky Bruna Schulze Kometa (1938), v níž vypravěč popisuje, jak lidé bloudí po nebi jako rozptýlená,neuspořádaná linie – emigranti opuštěného globu, kteří plení nezměrné mraveniště hvězd; tento obraz je zde paralelou k dnešní planetární migraci.

Video je natočeno v broumovském muzeu v areálu bývalého benediktinského kláštera, kde se kdysi ocitly části známých broumovských meteoritů. Umělkyně propojuje jejich cestu s vlastní zkušeností rezidenčního pobytu a vytváří hybridní, lehce posunutý příběh, v němž se nebeská tělesa stávají projekční plochou pro lidskou touhu po jinakosti i pro symptomy byrokratické moci. Dějiny meteoritu se tak překládají do dějin „alienů“, kteří jsou nejprve přijati, poté rozkouskováni, rozdistribuováni a nakonec vystaveni jako exempláře v muzeální vitríně.

Druhé, kratší video Alien in a Monastery Room rozvíjí intimní, tělesnou rovinu alienace. Vidíme Darju Lukjanenko, jak v zimní noci klečí ve sněhu, dívá se k nebi a v tichu pravidelně vydechuje; v temnotě se její horký dech zviditelňuje jako křehký oblak. Zní k tomu zpěv její sestry Sashy Lukjanenko na text básně napsané během rezidence v Broumově. Mluví o „citlivých broumovských mniších“, černých rouchách, slunečních brýlích i nemožnosti stát se jedním z nich „protože je žena“ – vypravěčka se tak situuje do pozice mimozemšťanky v mužském klášterním pokoji, která si svou pozici jinakosti dokáže zároveň užívat. Video se aktivuje mezi smyčkami hlavní projekce: v okamžiku, kdy divák očekává ticho, se na jiné stěně nečekaně rozehraje píseň, která rámec institucionálního vyprávění narušuje něžným, ironickým a velmi osobním hlasem.

Výstava Belonging to Another tak propojuje administrativní choreografie, mytologii meteoritů, osobní poezii a tělesnou zkušenost zimy a dechu. Všechny vrstvy zastřešuje otázka, komu nebo kam patříme – státu, instituci, rodině, kosmu – a zda je možné tuto příslušnost dočasně pozastavit a přijmout vlastní „mimozemskost“ jako zdroj sdílené solidarity. Projekt je zároveň součástí doktorandského výzkumu Darji Lukjanenko na Fakultě umění a designu UJEP v Ústí nad Labem, kde se věnuje post-postkoloniálním identitám, rekonstrukci kolektivní paměti na Ukrajině po roce 2014 a kritické reflexi kosmismu jako ideologie propojující technologický pokrok, militarizaci a imaginaci moci.

Darja Lukjanenko (1994, Dnipro) pochází z Ukrajiny, kde vyrůstala ve městě Dnipro. Od roku 2017 žije a pracuje v Praze. Ve své interdisciplinární umělecké praxi se pohybuje na pomezí performance, textu a zahradničení, přičemž její tvorba vychází z metod stimulace empatie a zkoumání vztahových modelů založených na nedominantních a nehierarchických principech. Od roku 2020 se systematicky věnuje tématu raketového konfliktu a kritické reflexi kosmismu, který zkoumá jako ideologii propojující technologický pokrok, militarizaci a imaginaci moci. Absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze (UMPRUM) a v současnosti pokračuje v doktorském studiu na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Její výzkumný projekt se zaměřuje na otázky post-postkoloniální identity a na kulturní a umělecké praktiky, které se podílejí na rekonstrukci kolektivní paměti na Ukrajině po roce 2014. Od roku 2025 působí jako vedoucí ateliéru Fine Art na Fakultě umění a designu UJEP, který vede společně s Martinem Krupou.

Kurátorka: Tamara Moyzes

Podpora a spolupráce: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, Městská část Praha 1, Státní fond kultury ČR, Kampus Hybernská

////////////////////////////////////////////////////////////////////

Foto: Josef Rabara

Belonging to Another

Darja Lukjanenko
Opening: 26. 02. 2026, 6 PM
Exhibition dates: 27. 02. – 08. 04. 2026

The exhibition is part of the artist’s Ph.D. studies at UJEP.

Belonging to Another is an exhibition by artist Darja Lukjanenko that unfolds the notion of the alien in its original meaning of “belonging to another” – as a linguistic and political category of otherness, of ascribing identity, and of controlling movement. The project departs from the tension between myth and administration: between ancient visions of celestial visitors and modern bureaucracy, which turns the “foreign” into a legal status, a form, and a place in a queue. The exhibition examines how the experience of “being foreign” flows between religious imagination, colonial histories and contemporary regimes of mobility – and how it shifts from an exception to a shared condition.

At the centre of the installation is the participatory environment Ministry of Alien Affairs. It is inspired by the performativity of the Czech Foreign Police Department and the choreography of border controls – queues, the division into EU / non-EU passports, waiting areas, and the gestures of official supervision. Visitors are invited to enter the ministry, line up, and fill in the Application Form for Alienation. One of the key questions asks whether the visitor comes from a “world with rockets” – that is, from a place marked by war – or from a “world without rockets”, from a space where war and rocket attacks have not become part of everyday experience. This simple choice between “world with rockets” and “world without rockets” opens up a sensitive yet precise line between different forms of safety, vulnerability and memory. Ordinary acts such as waiting, following instructions, or deciding which world one belongs to become part of the artwork and make visible the systems of power that we otherwise perceive as the self-evident framework of everyday life. Citizenship status, powerful passports, and fast-track lanes lose their force here; the processes of the ministry follow their own enigmatic logic, and the course of events is shaped by unpredictable forces. Play and participation open up a space for a shared experience of alienation that is not only the burden of “others”, but a condition distributed across identities.

An important part of this participatory setup is the research dimension of the project. By filling in the forms, visitors co-create a living archive that becomes a source of data for Darja Lukjanenko’s long-term research into the relationship between language, bureaucracy and the experience of estrangement in migration. The artwork itself thus becomes a tool for gathering stories and material for further analysis – a strategy of artistic activism in which aesthetic form is entangled with the production of knowledge.

The video essay Alien Manifesto extends the space of the ministry and opens a historical and mythological dimension of the term alien. The word, which originally described “one who belongs to someone else”, was for centuries used to designate foreigners, those without kinship ties or legal claim to a territory. Only in the 20th century was it layered with the meaning of the extraterrestrial, while in legal language alien reappears as an official category – for example when the administration of Donald Trump replaces the more neutral term “non-citizen” with alien. Lukjanenko traces how the language of legal definitions and media imaginaries co-produces the image of the “foreign” body and how the myth of celestial visitors is transformed into a file and a card index. On the textual level of the video, there is, among other things, a quotation from Bruno Schulz’s short story The Comet (1938), in which the narrator describes people wandering across the sky like a scattered, disordered line – emigrants of an abandoned globe plundering an immeasurable anthill of stars, this image functions here as a parallel to today’s planetary migration.

The video was filmed in the museum in Broumov, located in the former Benedictine monastery complex where parts of the famous Broumov meteorites once resided. The artist interweaves their trajectory with her own residency experience, creating a hybrid, slightly altered narrative in which celestial bodies become a projection surface for human longing for otherness as well as for the symptoms of bureaucratic power. The history of the meteorite thus translates into the history of “aliens” who are first received, then fragmented, redistributed, and finally displayed as specimens in a museum vitrine.
The second, shorter video Alien in a Monastery Room develops an intimate, bodily dimension of alienation. We see Darja Lukjanenko kneeling in the snow on a winter night, looking up at the sky, breathing in silence; in the darkness, her warm breath becomes visible as a fragile cloud. Over this, we hear the voice of her sister, Sasha Lukjanenko, singing a poem written by Darja during her residency in Broumov. The text speaks of “sensitive monks of Broumov”, black robes, sunglasses and the impossibility of becoming one of them “because she is a woman” – the narrator positions herself as an alien in a male monastery room, someone who can also partly enjoy this position of otherness. The video activates in the interval between loops of the main projection: just when the viewer expects silence, a song unexpectedly begins to play on another wall, gently, ironically and very personally disrupting the institutional narrative frame.

The exhibition Belonging to Another thus brings together administrative choreographies, the mythology of meteorites, personal poetry and the bodily experience of winter and breath. All these layers are held together by a single question: to whom, or where, do we belong – to the state, the institution, the family, the cosmos – and is it possible to suspend this belonging, at least for a moment, and embrace our own “alienness” as a source of shared solidarity? The project is at the same time part of Darja Lukjanenko’s doctoral research at the Faculty of Art and Design at UJEP in Ústí nad Labem, where she focuses on post-postcolonial identities, the reconstruction of collective memory in Ukraine after 2014, and a critical reflection of cosmism as an ideology linking technological progress, militarisation and the imagination of power.

Darja Lukjanenko (1994, Dnipro) comes from Ukraine, where she grew up in the city of Dnipro. Since 2017 she has lived and worked in Prague. In her interdisciplinary artistic practice, she moves between performance, text and gardening, drawing on methods of stimulating empathy and exploring relational models based on non-dominant and non-hierarchical principles. Since 2020 she has systematically focused on the topic of rocket conflict and a critical reflection of cosmism, which she examines as an ideology connecting technological progress, militarisation and the imagination of power. She graduated from the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague (UMPRUM) and is currently pursuing her doctoral studies at the Faculty of Art and Design of Jan Evangelista Purkyně University in Ústí nad Labem.

Her research project focuses on questions of post-postcolonial identity and on cultural and artistic practices that contribute to the reconstruction of collective memory in Ukraine after 2014. Since 2025 she has been head of the Fine Art studio at the Faculty of Art and Design at UJEP, which she leads together with Martin Krupa.

Curator: Tamara Moyzes

Support and cooperation:
Ministry of Culture of the Czech Republic, Capital City of Prague, Prague 1 District, State Fund of Culture of the Czech Republic, Hybernská Campus